Vidíte, sama dokládáte to, co jsem říkala. Citujete zase ty stejné dva články, které jsme si všichni mohli v minulých týdnech přečíst o trestu smrti pro homosexuály a o bičování za jednu sklenici piva. Vím, že soužití s muslimy není snadné. Pracovala jsem pro muslimskou obchodní společnost. Jen říkám, že oni dokážou žít a pracovas společně s Křesťany. Měli jsme třicet lidí a fungovalo to. Šéf byl Pákistánec. Muslim. Dodržovali jsme jejich svátky, ale i ty naše. Musela jsem se naučit, jak s ními jednat, ale i oni se učili od nás Čechů. Byla jsem tam jediná žena, ale necítila jsem se mezi nimi utiskovaná. Vím, že kdybych žila třeba v Pákistánu, bylo by to jiné. Jen tím dokládám, že když oni chtěli pracovat a žít v Čechách, přizpůsobovali se. Mnohdy se divili tomu, jak se tu žije, něco se jim nelíbilo, ale něco jiného zase ano. Jen se snažím upozornit, že výroky jako: "natahali jsme si je sem, nevíme, co s nimi, "nepřizpůsobí se, nechtějí žít v míru" jsou přesně to, co k n ičemu nevede a nikomu to neprospívá. Nechci před problémy zavírat oči, nebagatelizuju je. Jsou to velké problémy. Ale nepřekonáme je tím, že budeme nad muslimy ohrnovat nos a zatracovat jejich způsob života.
Předchozí