Tak pozor, nenadávám matce za to, že jsem se jí narodila... ale taky jí za to nemíním být bůhvíjak "vděčná". Bylo to její rozhodnutí, mne se to prakticky netýká. Z toho nevyplývá, že bych byla zoufalá a v depresi, jsem naopak poměrně veselej, až entuziastickej člověk.
Biologickou potřebu množit se nemám. Jak už jsem psala, nepovažuju své geny za žádnou velkou výhru a kromě toho si skutečně myslím, že lidstvo by si zasloužilo vyhynout, tak v horizontu cca 100 - 200 let.