Přidat odpověď

veroniko, jenže ty jsi manžela zřejmě přesvědčila k tomu, aby MLUVIL ... o to samé se snažím marně už dlouho....

u nás není problém v nějakých zájmech apod, ale já mám problém s tím jak se ke mě chová. většinu času věnuje tomu, že sleduje co dělám, aby mohl vytýkat a kritizovat. co dělám, dělám špatně a navíc stejně nic nedělám. přijde domů z práce, nepozdraví a hned mě sjede že jsem... třeba neuklidila smeták.... nezajímá ho co chci já, nikdy nedělá nic co by mi udělalo radost.... nedávno jsem měla narozky, bylo mi 35... celkem věk na nějakou hezkou kytku, večeři a pak.... on ani nepopřál...samozřejmě jsem udělala scénu (ne nějakou dramatickou, ale naštvaná jsem byla) a co myslíte? byl to on kdo se mnou týden nemluvil protože jsem si na něj dovolila zvýšit hlas... když se malá narodila, bylo to to samé... u porodu být nechtěl, nakonec tam byl i přesto že jsem já nechtěla a 10minut před narozením dcery jsem ho vyhnala, protože mi pořád jen radil co dělám špatně, že se nesnažím apod... a ntaky byl uraženej! o něčem s ním mluvit nejde, jede si po svém. když si mu chci na něco postěžovat, nevnímá... když chci o něčem mluvit, nemluví, ani neposlouchá... případně mě sjede jak to že jsem mohla udělat dohle a teď se ptám co by dělal? on by to přece vůbec neudělal? nedal by dceru pokřtít, nepíchal by jí ouška kvůli náušničkám, nedával by jí tuhle mikinu.. a když já jsem to udělala, mám si poradit sama (třeba s hnisem v oušku). na zabití.