Přidat názor k článku Klub pro rodiny s více než dvěma dětmi. Co vy na to?

Tak mi to nedalo.

"Z matričních údajů se dovídáme, že ze sta zapsaných (a tedy narozených) dětí jich umíralo v českých zemích dvacet až třicet dříve, než se dožily jednoho roku. Přitom je nutné si uvědomit, že do matrik byly zapisovány pouze křty a nebyly evidovány mrtvě narozené děti ani děti, zemřelé při porodu nebo krátce po něm, kterých bylo rovněž hodně. Od 19. století, kdy se začaly na celém našem území vést statistiky, již máme o dětské úmrtnosti přesnější údaje. Ale i tehdy zůstávala kojenecká úmrtnost na relativně vysoké úrovni - minimálně 1/4 živě narozených dětí umírala před dosažením jednoho roku.

...

Vysoká porodnost a téměř každoroční těhotenství žen, typické pro celou agrární Evropu, u nás přetrvávaly ještě v 19. století. ... Mít děti, popřípadě hodně dětí, patřilo k přirozenému údělu ženy i k potřebě společenství. Jejich většímu počtu se lidé většinou nebránili - říkalo se, že děti se rodí z vůle Boží. ... Proto mívaly v rodinách dětí jak čečétek (10 - 12) nebo aspoň tolik, jak čmelů v hrnci od medu (3-5). ...

Na Hostýnsku se tvrdilo, že každá žena má mít sedm dětí a má-li jich více, má je za jinou, neplodnou. Větší počet dětí, zvláště když dorostly, znamenal ekonomický přínos a dával i větší šanci na zabezpečení rodičů ve stáří: Má-li grunt prospívat, mosí mět nájmeněj pět děcek.
Více dětí bývalo zvláště v chudých rodinách v horských oblastech jako např. na Rusavě, kde bylo po chalupách šest, osm i dvanáct dětí. ... Podobně tomu bylo i jinde.

Alexandra Navrátilová: Narození a smrt v české lidové kultuře