Přidat odpověď

Maargit, já jsem se taky snažila dát manželství do pořádku, moc mi to připomíná mého muže, taky nemluví - dnes už je to extrém a já už se nemůžu dočkat až budu pryč... trvá to už všehovšudy devatenáct neskutečných let, manžel nechtěl nic řešit, nemluvil, když mluvil tak kritizoval, všechno bylo špatně a jen on je ten dokonalý, dříve jsem se bránila, tak změnil taktiku a dělal věci mlčky a líp, aby mi dokázal, že on je z nás ten lepší... vždycky začal sekat latinu až mu teklo do bot, až cítil že se mu vzdaluju, ale bylo to jen na chvíli, a teď už i kdyby se stavěl na hlavu tak je pozdě. Taky ho nezajímaly moje potřeby, až přišel někdo jiný, koho zajímám... a to že chlapy přitahuje co jim uniká u nás nefungovalo, manžel mi dával najevo, že mě nepotřebuje...jinak s tímhle ale naprosto souhlasím (mmch Monty - čtu tvoje příspěvky už dlouho a vždycky klepneš hřebíček na hlavičku ). Zkoušela jsem úplně všechny možnosti, od žertování přes domluvy (on se nemá o čem bavit)až po výhrůžky rozvodem (míněnými naprosto vážně, a jedině to pomohlo, jenomže jenom na určitý čas). Dej bacha, ať zbytečně neztratíš takovou spoustu let se zakomplexovaným chlapem jako já, potom jak děti rostou, odchází se už mnohem, mnohem hůř. Mi to nešlo celou dobu. Neradím ať odejdeš protože tohle nechceš slyšet, ale měj oči otevřené. A věř mi, že jakmile se budeš snažit X let bez žádoucího efektu, vyhoříš a budeš věčně nespokojená...stokrát nic umořilo vola...