Přidat odpověď

On to totiž cítí i z tebe, že se prostě něco děje. Já ti tak moc věřím, že je to pro tebe těžké, protože já jsem "stejně závislá" na synovi a když nemusím, tak ho nenechávám nikde samotného.
Tím, že odjedeš uděláte velký krok ve vašem vztahu - malý to určitě zvládne, ty ho budeš chválit za to jak je veliký a statečný!!! Stkrát to ještě budete probírat a on nabyde pak dojmu, že opravdu dokázal něco velkého (to je důležité aby to tak bral ... že to prostě zvládl).
A tobě se taky bude hodně stýskat ... ale jedeš tam pracovně, budeš pracovat a myšlenky aspoň občas odvedeš jinam ...

Nezávidím vám to, ale určitě to oba zvládnete na jedničku a pak nějaký krásný dárek, případně suvenýr z dané země mu udělá obrovskou radost. Budeš mu ukazovat fotky a budete si o tom hodně povídat ... třeba mu slíbíš že až bude větší pojedete tam spolu na dovolenou.

Držím palce, hodně sil ...zkuste o tom mluvit, zkus ale nesmutnit před ním, zkus mu to podat jako dobrodružství a navnadit ho, že tam pak pojedete spolu atd.