Přidat odpověď

Já už taky chci být sama s dětma, dokud jsou ještě doma než vyletí z hnízda. Kdysi jsem byla pro zachování rodiny, dneska už jsem toho názoru že lepší jeden fungující rodič než dva k ničemu. Jaký vzor ty děti mají? Můj manžel taky věčně leží na gauči, sice doma něco udělá (vytáhne nádobí z myčky, sem tam pověsí prádlo - otázka 2 a 5 minut), jinak pořád jen leží a leží a nevyvíjí žádnou aktivitu, a výchova dětí (a puberta je dost náročná) včetně ostatního provozu domácnosti je na mě, bohužel neumím konkretizovat, jen se cítím příšerně vyčerpaná. On je jako velké dítě, které nosí domů peníze (ale žádné zázraky to nejsou, a navíc se cítí ukřivděný, že já momentálně nejsem výdělečně činná, protože jsem začala podnikat a jde to ztuha). Žádné jiné aktivity jsem se od něj přes moje naléhání a upozorňování že je toho na mě moc, nedočkala. A když vidím z celého bytu jen ty nohy na gauči, mám chuť po něm hodit sekeru. Pozor Veru, aby ses nedostala až do téhle averze, pak už není cesta zpátky. U nás je to ještě znásobeno totálním nedostatkem komunikace, to už jsem vícekrát psala, takže já už ani nic neříkám. Jen čekám až budu moct odejít, a to čekání je v tom dusnu někdy k uzoufání. Jo a nevysávám, protože vysavač netáhne .