ano občas ho nepustím, respektive on přijde a zeptá se : Mohl bych dneska s klukama na pivo? A já zrovna ale chci aby zůstal doma, pomohl mi s malou a s domácností. Poprosím ho tedy jestli by mohl zůstat doma,že se cítím unavená a potřebuji jeho pomoc. On řekne o.k. pomůže mi, zůstane doma. Druhý den se zeptá jestli by mohl na hokej a já řeknu proč ne, běž. Když přijdu já,že chci někam jít tak klidně řekne: Víš, já chtěl ale večer koukat na fotbal. A já řeknu, o.k. tak já zůstanu doma, postarám se o malou koukej na fotbal. A jdu ven s přáteli zase jindy. Takhle to skutečně funguje, nikdo z nás není pod pantoflem, prostě když se mi nehodí aby partner někam šel tak to prostě řeknu a on to respektuje. Stejně jako když řeknu běž nakoupit a on řekne,mě se ale nechce. Tak jdu sama. Příště zase řeknu já,že se mi něco nechce a on to respektuje a udělá sám.
A mmch tohle funguje tak 2-3 x do roka, jinak má každý z nás domluvené akce předem a víme o nich a nemusíme řešit kdo se bude starat o malou ...
Když jsme byli na začátku vztahu hádali jsme se kvůli prkotinám, dneska už víme, nad čím je zbytečné se rozčilovat.
Řeknu to tak, myslete si,že mám růžové brýle,ale nemám, jen umíme s partnerem na našem manželství pracovat.