Přidat odpověď

my se nehádáme )) abych to ujasnila, ne nemáme chladné manželství a jsem běžně dost impulzivní... jenže - jsem po ošklivém a bouřlivém a velmi italském vztahu, takže jsem ráda, že je doma vcelku klid. Ne, že bychom neměli různé názory, ani dvojčata nemají stejné..... ve mně pere ta divokost s trpělivostí přímo nebeskou. Ale k tomu, abych vyřešila nějaký problém prostě hádku jako takovou - řev, vztek, atd... nepotřebuju. Když jsem vzteklá, většinou mne to nabudí k práci, nebo svou energii vybiju jinak. P.S. to rozhodně neznamená, že se podřizuju. Jen je na určitý záležitosti vhodnější čas, když ty emoce tak netřískají.

Asi to vypadá jako divná kombinace, ale na nekoordinovanou vznětlivost máme doma tátu ))

A k tomu, když bouchnou saze a má chuť se hádat (což má jen po oslavách)... prostě se otočím zadkem k němu, prohlásím něco v duchu "hele, jestli se chceš hádat, já fakt nemám náladu" a mlčím nebo se zeptám, jestli se potřebuje pohádat... a pak se hádám ))). To už není o konstruktivní diskuzi, to je o nějaký alkoholový agresi a to fakt nemám potřebu řešit.

Nechám ho rýpat, ať si - v tom alkoho opojení plácá co chce. Párkrát jsem zareagovala, bylo to nepříjemné, pak ráno chodil jak zpráskaný pes, omlouval se... atd. mně tohle připadá trapnější než ta hádka samotná.

P.S. já nepovažuju za hádku to, že si řekneme určité věci na rovinu, nesouhlasíme spolu, diskutujeme, třeba i lehce zvýšeným hlasem, ale nechci říct nic, co by se na tom vztahu podepsalo a myslím, že manžel taky ne.

Takže to jde kočírovat i jen z jedný strany.