Přidat odpověď

Asi bych radši žil jako chlap před 80 lety. Zřejmě bych byl nějaký docent, nebo středoškolký profesor, případně (dneska jsem IŤák ve špičkové fimě, mám 2 VŠ). Normálně bych uživil ženu doma, navíc by měla ještě určitě služku. Myslím, že by mi to vyhovovalo, protože jsem fakt specialista na určitou oblast věcí, ale žehlení, praní mi nikdy moc nešlo. (Ona ale ani moje žena není v tomto oboru špičkovou, spíš je nadaná na práci s dětmi.)

Dneska je to horší. Vydělávám sice slušné peníze, mám cca 8x tolik co žena (pracuje na půl úvazku), ale stojí to spoustu práce přesčas. Do práce sice chodím tak na 10 hodinu, ale vracím se běžně mezi 22.00 a 02.00. JSem trochu pomalejší než kolegové, ale pod 10-11 hodin u nás dělá málokdo. (Většinou ještě doma pracují, což se u nás v malém bytě moc nedaří.) Potíž je i v tom, že spoustu peněz zpátky sežere práce. Obědy (a večeře) v restauracích u zákazníků, drahé služební auto (=daně, parkovací karta), které musím mít, ale je nám (krom dovolené) nanic - jsem s ním v práci - manželka musí mít svoje. Také ztráty na tom, že nemáte čas levně nakupovat, ... Občas firmou neproplacené účty ... (chyby účetních , procesní chyby, ztracené doklady....) Člověk jen kouká, kam ty peníze mizí...

Takže pak člověk opravdu doma moc neudělá. Co mne štve je, že přijdu domů, manželka s jazykem na vestě a dětičky se kopou do 3, čumí na TV (ono se tam doma nic víc dělat nedá) a ještě remcají, když mají pomoci, vynést koš, nebo třeba jenom uklidit boty. A když neremcají přímo, tak se strhne hádka dětí: "já tam sám nepůjdu, ať jde se mnou sestra, taky nic nedělala", a naopak "já ho sebou nechci...". To nejsou moje boty, hrnky, ty jsi tam nechal ty (a když "zařvu", tak děti (12,9) utečou k mamince a tváří se uraženě...).