Šmarjápanno
jo k tém pádům.,.
mám školku nahoře v kopci, k tomu kočár s batoletem, odklidím starší dítko si tak mezi další divou zvěř a frajersky si to mířím s kočárkem na jarním roztávajícím ledíku domů, kočár držím levačkou, jdu spíš vedle něj, pravačkmoufrajersky esemeskuju.
i zakopnu sednu si jak šitroká trak dlouhá na prdel, z posledních sil zachytím kočár gravitacisplňující pohyb letící z koppce, nohy roztaženy a jedu BEZMOCNĚ z toho kopce po ledíku, kočár držící za tyč mezi zadníma kolama. zastavila jsem se až dole
frekventovaná doba, kolem asi třicet "určitěsvobodnejch" tatínků tvářících se chápavě, nicméně zaražených z mé pozice nezmohli se na tozavřít pusu úžasem natož mě zabrzdit.
Na konci se jedne z nich sice optal, zdali jsem vcelku, ale místo odpovědi vrzla jsem mu do ruky kočár s robětem a pádila zpátky na kopec, kde jsem před tím zahodila ten mobil
no a pak si jednu nedej, že jo