Přidat odpověď

Kdysi jsme se s přítelem dost hádali, on zrovna v Německu a já ještě v Praze, nejstaršímu bylo sotva půl roku, mladší nebyli a tenkrát jsem zcela vážně uvažovala o rozchodu z více důvodů, jenže mi bylo jasné že bysme chcípli hlady. Tenkrát jsem hledala brigády, hlídání pro půlroční mimino, protože z mateřské přes 7000 bych nájem 14000 nezaplatila že, jednoduchá matematika, a to nepomýšlím na to že by bylo záhodno něco jíst. Ségra 100km daleko a pracující, matka 120km daleko, nepracující leč v té době hodně nemocná a spíš by potřebovala aby někdo hlídal jí- takže hlídání nulový. Hlídání placené nešlo pod 100 na hodinu, naopak výdělek na jakékoli brigádě se pohyboval kolem 80 za hodinu. Takže mi tenkrát bylo dost horko a nerozešla jsem se s ním v podstatě jen kvůli penězům. Nakonec jsme krizi zdárně překonali a jsem ráda, nicméně píšu to proto že jsem sama zjišťovala jaké jsou možnosti samoživitelky v Praze s miminem a zjistila jsem že nulové.
Takže bych ji rozhodně neodsuzovala, rozhodně nejde o kozačky za X tisíc, já tenkrát přemýšlela kde bych v případě rozhchodu vyčarovala peníze jen na nájem a jídlo (tj potřebovala bych si přivydělat s miminem nějak 10. litrů měsíčně, abysme aspoň přežili) a nevymyslela jsem teda vůbec nic.