Přidat odpověď

týjo, se tu do tebe pustily tak asi budu jediná, co napíše, že tě částečně chápe

já nikdy nemohla "hodný" kluky", chodila jsem se samýma "složitýma" týpkama - ne že by mě mlátili nebo smrděli a v hospodách jsme trčeli spolu, ale byli dosti dominantní. já jsem taky, takže to byly boje - ale já o sobě vím, že to k životu potřebuju. na rozdíl od tebe jsem si dominantního týpka vzala, bylo by ode mne nefér vzít si hodnýho a pak si ho nevážit - nudil by mě život s ním a vím, že bych mu utekla

ale aby ses nemýlila - že je muž dominantní se absolutně neprojevuje v tom, co popisuje tvá "kamarádka". já dělám přesně to, co tobě se zajídá - všechno zařizuju, včetně servisu pro mé auto (od manžela), všude jezdím, chodím, nakupuju, vařím, uklízím, peru, starám se o děti, manžela a psa a k RD pracuju, abych finančně přispěla. manžel má vlastní firmu a velkou část času a naštěstí i své nesnášenlivosti a dominance věnuje zaměstnancům. občas mu pracovně vypomohu, protože jsme ze stejného oboru, ale jako šéfa bych ho nechtěla ani minutu a to, že je dominantí, neznamená, že je "macho" - nebere ženskou jako slepici u sporáku, podporuje mě ve všech blbostech a dobrodružstvích, co si vymyslím a zajímá ho, co si myslím. chodí slušně oblečený, voní atd. protože chodil za školu, dali ho rodiče na učňák - což mu ale nikdy nepřekáželo, aby si nevybudoval firmu v naprosto jiném oboru.

on pro nás dělá co může, v rámci svých časových možností se věnuje dětem, občas vyzbyde čas i na vyloženě "chlapské" práce - ale dost dovolených i víkendů trávím s dětmi a kamarády nebo rodiči na chalupě - ale to je mimo jiné i proto, že mi to on finančně umožňuje - abych celé léto projezdila s dětmi po dovolených a v zimě byla několik týdnů na horách. přesto se dokáže klidně denně pohádat kvuli úplné blbosti, když se mu zdá, že jsem mu zamíchala čaj proti směru hodinových ručiček (obrazně řečeno). jsou dny, kdy bych ho zabila, jsou dny, kdy jsem celá zjihlá štěstím, jak ho miluju, jak mi rozumí a jak mi umožňuje žít život, jaký mi vyhovuje

ale nechápu, že tě takhle nahlodala "kámoška" - to to v tobě musí už nějakou dobu ležet - a osobně bych se šla vykecat k psychologovi... zaplatíš si sezení a všechno mu řekneš, nakonec si i sama odpovíš - a odejdeš s čistou hlavou, budeš vědět, co a jak dál