Přidat odpověď

nj, šla BYS do toho ale nakonec jsi to neudělala....
Teď si představ situaci, že bys to teda vzala. První týden s úsměvem. Druhý ok. Třetí už něco začne neladit, potřebovala bys dojet tuhle, támhle, prckové už se budou nabažení a budou si chtít dělat každý svoje. Čtvrtý týden zjistíš že by sis ráda dala "oraz".... to je právě to co ty peníze zohledňují, že to u činnost děláš i když se ti to zrovna nehodí, i když tě přešlo počáteční nadšení a i když už tě přizpůsobování přestalo kapku bavit.

Nebo z jiného soudku. Učím kamarádku jazyk. Je to moje nejlepší kamarádka asi 15 let. Má rodinné problémy. Tudíž ji chci vyjít vstříc - jak časově (má to hooodně napjaté) tak finančně (nic za to nechci). Prvních pár lekcí bylo fajn. Pak se to začlo zvrhávat v diskuse mimo téma a mimo jazyk. Pak začala lavírovat s termíny, jo a ne a ne a jo - plánování naprd (jezdila jsem k ní, potřebovala jsem dát vědět manželovi kdy bude mít hlídací večer). I tak se mi zdálo že to pořád mělo i když malý efekt - aspoň ten kontakt. Ale v podstatě špatný model. Ono když má něco svou cenu, tak si toho vážíš. Když tu cenu nevidíš (i když ji to má), svádí to k zahrávání si - s produkty, službami a potažmo i vztahy. Proto si myslím že reálná cena za hlídání je lepší než kamarádsky "za pusu".....