Přidat odpověď

Já mám spíš občas pocit, že si ty aktivity vymýšlíme pro sebe, abychom se nenudily my, maminky
Moje roční batole je totiž spokojené ve svém stereotypu. To znamená dokolečka toto: jezdit po bytě na odrážedle, rozebírat kostky duplo, který mu složím, pořád dokola prohlížet leporela se zvířátky a říkat si a ukazovat co kde je, jak který zvíře dělá. Pustit si muziku a tančit s ním po bytě v náručí. Ležet na podlaze a nechat se od něj přelézat, zvedat ho nad hlavu, lechtat, dělat berany duc a paci paci. Mlátit kostkama o sebe, mlátit lopatkou do převráceného kyblíku, vyndavat postupně hračky z boxu a poté, co je tam dám to dělat znova a znova. Nosit se po bytě na ruce a ukazovat na obrázky, hodiny, z okna ven....
Tisíc blbinek, které dospělému bezdětnému člověku přijdou jako nic, ale pro dítě jsou to ty nejlepší aktivity na světě, když u nich má svoje lidi