Přidat názor k článku "Ať se děti kmotřenčiny najijú…"

Kopřivo úplně jsem se rozněžnila Za chvilku bude mít mladší dcerka rok a musím říct, že přesně souhlasím s tím, že není čas na hrdinství. U prvního syna jsme bydleli daleko, ale moje švagrová mi uvařila, pomohla manželovi uklidit a přijeli jsme do čistého, s teplým jídlem. Ale i tak jsem byla nějaká vysílené, prostě to bylo poprvé.
Teď u dcerky navařila moje maminka a přivezla zároveň se synem, kterého hlídali. Trochu mi bylo líto, že po obědě odjeli, ale udělali nejlíp jak mohli. My jsme se najedli a všichni čtyři zalehli a bylo nám fajn.

Ovšem i ta druhá stránka byla, tchýně přes moje varování, že se na to necítím, přikvačila i s mužem (špatně chodícím kuřákem v důchodu, který potřebuje péči jako malé dítě). Tvrdili, že přivezou oběd a po obědě odjedou, vařila jsem já a moje mamka, byli tu do večera a já je odpoledne vyprala s kočárem ven s tím, že už jsem sotva stála na nohou a potřebovala jsem si jít lehnout. Jinak běhání s kafem atd samozřejmě taky proběhlo. A zlatým hřebem byla buchta pro šestinedělku s umělým sladidlem, kterou jsem si odmítla vzít a dát ji synovi s tím, že chemií se fakt cpát nemusíme. Holt děda je diabetik a sní jeden dílek buchty, ale proto se musí dělat s umělým sladidlem a ne s cukrem...