Přidat názor k článku "Ať se děti kmotřenčiny najijú…"

No, já jsem to taky takhle brala. U obou dětí jsem už tři týdny po porodu jela pracovat (50 km hromadnou dopravou), u druhýho dítěte jsem měla pocit, že všechno zvládám a znám, vždyť už mám zkušenosti. No, ve třech týdnech jsem únavou usnula večer u kojení, nikdo mě nešel zkontrolovat, protože nikoho nenapadlo, že jsem neusnula úmyslně. Vzbudila jsem se v šest ráno, syn spal devět hodin v kuse přikrytý i s hlavou pod peřinou, ještě že máme tak tenké deky, jinak by se udusil. V šesti týdnech jsem si zase zablokovala záda takovým způsobem, že jsem nemohla malého zvednout bez rizika, že ho upustím. Tři dny jsem ležela, než jsem ho dokázala zase zvedat.