Přidat názor k článku "Ať se děti kmotřenčiny najijú…"

Já jsem si hrála po prvním porodu na superhrdinku a dodmes mě to mrzí. Celá rodina byla nastartovaná na to mě opečovávat a já blbec jsem si radši místo toho, abych se vyspala, musela dokazovat jaká jsem superžena. U druhého dítěte už bych se obskakovat nechala ráda, jenže už tady byl malý, který mě ležet nenechal a manžel už to bral stylem: poprvé jsi to zvládla, tak asi pomoc nechceš ani teď. O třetím mimču ani nemluvím... To už se očekávalo automaticky, že budu fungovat. Pvní večer doma jsem byla tak unavená, že jsem brečela vzteky, co jsem to za lemru, co se nemůže zberchat z porodu (stála jsem uprostřed kuchyně a nebyla schopná udělat ani krok jak mě bolelo břicho a kyčle). Takhle mě načapala mamka, sprdla mě, že bych mohla mít rozum a zahnala mě odpočívat. Zatímco jsem ležela, tchýně s manželem vypleli zahrádku, mamka s klukama uklidila kuchyni a mě to bylo úplně fuk, že někdo za mě uklízí a bylo mi blaze. A tu polívku jsem taky dostala. Tak mě napadá - kolikrát v životě si člověk může dopřát ten luxus nechat o sebe pečovat, tak proč si to kazit tím, že budu někomu nebo sobě dokazovat jaká jsem hvězda.