Přidat názor k článku "Ať se děti kmotřenčiny najijú…"

To je nádherný úryvek, z dějin mne vždy zajímalo jak se tehdá opravdu žilo, ale místo toho jsem se v dějepise musela učit nesmyslná data místo takových krásných náhledů do života lidí.
Co se týče šestinedělí, záleží podle mne na mamince a ta si musí říct, co by jí vyhovovalo., Každá jsme jiná, a každý porod také, někdy chcete společnost, jindy vyžehlit. Lidi by se měli naučit si vzájemně naslouchat a o tom to je.
Já měla hrůzný zážitek po prvním porodu, všichni se na první vnouče a pravnouče těšili tak, že dorazili hned jak jsme přijeli z porodnice, ale já si pozvala jen svou maminku. nikdo se mne tehdá neptal.
Po druhém porodu opět celá manželova rodina dorazila hned po příjezdu z porodnice a dárky žádné ani poprvé ani podruhé, o pomoci ani nemluvě. podruhé jsem se už ale nenechala šla do ložnice a manželovi řekla, že mám dost a tak je poslal pryč. Naopak moje rodina by s prázdnou nepřijela a vždy pomohli taktně tam kde bylo třeba, ale možná je to mnou, protože své rodině si o pomoc říct umím. Jinak mi nejvíc pomáhá manžel, jsem 5 týdnů po porodu a stará se o starší dcerku, navaří, uklidí.... a to se o proti prvnímu dlouhému a těžkému porodu tentokrát cítím fajn, malá byla venku za chvilku a bez nástřihu. Asi mi za ty roky dospěl....Máme k sobě zase ještě blíž.