Přidat odpověď

Panebože, vidím sama sebe před několika lety...to byl manžel taky ještě skvělý otec, jako manžel totálně selhal, navíc když mi bylo zle, tak chtěl večer ještě sex, že je třeba to vypotit (u chřipky ne, to měl strach že to chytí, i když...někdy mu ani moje nemoc nevadila).Jakmile děti povyrostly, přestal se o ně zajímat. Argumentuje jak dítě, urazí se a nemluví, dva týdny se snažil po pohrůžce odchodu...to je přesný. Dneska nemluví vůbec... Mi trvalo mnohem dýl než tobě než jsem pochopila že je to blbě, pořád jsem ho omlouvala, až jsem se dostala do fáze že si připadám týraná (už dlouho, a nejde utéct). Nedokázala jsem odejít, až teprve teď si chystám půdu. Ale málem jsem přišla o rozum a o poslední zbytky sebevědomí. A i teď ještě i když už jsem rozhodnutá to není jednoduché. Zvaž jestli máš kam jít, protože vedle něj ti jenom utíkají roky. A letí zatraceně rychle...