Přidat odpověď

vzhledem k tomu že jsem také v takovém vztahu žila tak ti mohu poradit jedno-vezmi nohy na ramena a utíkej.U nás to bylo o to horší tím,že si své komplexy léčil nejen na mě,ale zejména na mojí tehdy čytřleté dceři.Asi třikrát jsem se s ním rozešla,zase se vrátila.Vždy po návratu to nějakou dobu fungovalo,pak začal být zase hnusný.Pak jsem jednoho dne zjistila že jsem těhotná a ten den jsem odešla definitivně,i když s neskutečným chaosem v hlavě.Ten idiot se pak nestyděl mi ještě vyhrožovat,cítil se chudáček nebohý zhrzený a ponížený že jsem od něj odešla.Na mě a na dceru byl hnusný,ze své bývalky se mohl podělat,to se vždycky div nerozplýval jak med.Kdyby mu přikázala aby se šťoural v ho...ch,šťoural by se v nich.Když já jsem po něm chtěla,aby si uklidil své hromady a hromady dokumentů,které ležely všude kam se člověk podíval,jelikož tenhle zakomplexovaný chudák byl architekt,a už docela v letech,takže to byly pořádné stohy,tak se vytočil a chytil ho amok,co že to po něm jako chci.Že jediné volné místo v bytě byla ulička dva metry na délku a metr na šířku mu bylo jedno.Dnes vím,že odejít od něj bylo to nejlepší co jsem mohla udělat,jediné čeho nepřestanu asi nikdy litovat je to že mi trvalo celý rok než jsem to dokázala,že jsem neodešla dřív.Dnes mi stačí si jen představit,jaké by z mých dětí udělal psychické mrzáky a vstávají mi vlasy hrůzou na hlavě.