Přidat odpověď
Syn řešil, kdo bude krmit naší kočku, až my umřeme (4 roky)...musela jsem ho tedy uklidnit, že kočka zemře asi dříve tj. nezůstane tady sama - přijal to s ulehčením. Pak mi jendou říkal, že se těší do toho nového domova, až umřeme, ale jestli nás tam všechny pozná a jeslti ta kočka tam tedy počká. Minulý týden (5 let) jsme jeli kolem hřbitova a on najednou velmi zesmutněl a trošku s pláčem povídá, že se neměl narodit, že stejně pak umře. Bylo pravdu zoufalý (za 5 minutek už o tom nevěděl), ale překvapila mne ta hloubka toho prožitku. Jinak před půl rokem zemřela nečekaně jedna moje kamarádka, syn byl u toho, když jsem se tu zprávu dozvěděla a nervovně se na pár hodin zhroutila. Chodil mně hladit a kontrolvoat, zda je vše v pořádku, od té doby se se často ptá, proč lidé umírají, jak se to stane atd.
Předchozí