No oni ho přivezli na takovým vozíku ještě s miminem kolegyně z pokoje, já na něna oba zírala jak husa do flašky a říkala si že to moje snad někde zapoměli... ačkoli vizuálně rozdíl byl mezi nima velký, druhé dítě bylo růžový, blonďatý, kulatý, moje snědé, černé vlasy, skoro černé oči a velice našvaný pohled
tak přesto jsem na ně nerozhodně zírala a poté co jsem vyřešila dilema s tím že blonďák můj není určitě jsem si pomyslela že tím pádem moje není ani jedno, protože toho snědýho skřeta nepoznávám. No měl ceduli na ruce, tak jsem se ho teda ujala
a mám ji pro sichr schovanou dodnes
ale na ty moje rozpaky a "co to má proboha bejt" si vzpomínám dodnes...