Přidat odpověď
Hele, ono se to dost mozna jeste srovna, uvidis.
Ja jsem to mela podobne, akorat s prichodem dalsiho mimina se to zlepsilo, neco se ve mne jaoby prolomilo, najednou me prestal stvat, ale zacalo mi ho byt tak jako lito, ci jak to rict... On to prijal hodne vdecne, byl strasne snazivy a pozorny, porad se touzil nejak zavdecit. Pak se to postupne porad pomalu lepsilo a nekdy v puberte jsem s nim poprve pocitila takovou tu vrouci blizkost, kterou jsem s ostatnimi detmi mela od narozeni.
Musim rit, ze se na porodnici za tohleto hodne zlobim a nemyslim, ze jim to nekdy odpustim.
Předchozí