Přidat odpověď

no nemylslea jsem, že v první třídě, ale prostě vidím že by mohla být v budoucnu dobrý kandidát
jedním co se teď sama trápím, je právě ta hyperprotektivita.ty hranice kdy už je to nadmíru.... v jiné rekci je jak dávat tu lásku a tak...že. nemyslím si že bych dcerku nějak příliš ochraňovala, ale asi by to chtělo pohled zvenčí. vlastně jsem si myslela že už jsme za "tím" totiž doma se už dovede celkem slušně prosadit proti bráchovi (o dva roky mladšímu, ten problémy s prosazováním rozhodně nemá), ale ve školce mi pí uč popisovala jak se chová s ohledem na nástup na Zš....sama teď měla problém jít do školky že se bojí toho křičení....že na ní učitelka křičela a ona je hodná (jestli se nesnaží být hodná až moc), no a při řešení vyšlo najevo že nejspíše paní učitelka zklidňovala třídu, aby ji vůbec slyšely musela ona zvýšit hlas a holka si to vztahuje na sebe, že ona je přeci hodná....nejednalo se jen o jeden den ale celkově atmosféru už nějaký ten pátek... paní učiteka to probírala s celou třídou o tom křičení a jak to dělají doma a padali různé návrhy, holka řekla ohledně toho křiku, že to není dobře když na ní křičíme i když zlobí...no my zakřičíme, ale s tím, že jsme ujeli, a vysvětlením že se zlobíme (a proč) učíme je že se nekřičí (viz Rar) ale jsou situace kdy člověk zakřičí ,uč říkala že to má možná v sobě tolik zakázané.....
byla třeba ten den hospodářka a měla uklidnit třídu, což se jí nepovedlo, ale zakřičet na ně nedovedla. paní uč se jí ptala na její řešení jak by to udělala ona. v tomto ohledu by šlo vlastně o zvýšení hlasu aby jí vůbec slyšeli.....
tohle vše jsem se dověděla až od učitelky, protože dceka mi doma říkala, že se mi to bojí říct, jako proč se bojí to nechápu ikdyž si tak mylsím, že to prostě nechce řešit.....
doma ale na sebe děto normálně křiknou tak nevím....