Mám to podobně, rezignovala jsem již tak dávno, že si ani nepamatuju, kolik jim bylo. Dva kluci, velmi velmi odlišní, a malá holka v jednom pokoji. Takže tam byly hory učení, plno "strašně důležitých" věcí a hračky. Vše v jednom chumlu uprostřed pokoje, zcela neprůchodno. Na dveřích se objevila cedulka BEZÚKLIDOVÁ ZÓNA a pokud obsah pokoje neexpandoval přes dveře, neřešila jsem to. Teď jsou sedm let rozestěhovaní do dvou pokojů, nejstarší syn má menší sám pro sebe, nevstupuji, zvířata tam nepouštím a s chutí bych mu na dvěře dala oznámení - toxické nebo biohazard
Mladší syn (čistotný puntíčkář) s dcerou (malá bordelářka) sdílejí jeden pokoj a dokázali si zorganizovat i pravidelné vysávání (bez říkání). Když byli kluci spolu v jednom pokoji a dcera v druhém sama, byl všude binec. Sice se někomu může naše stávající uspořádání zdát zvláštní, ale mladší syn si s dcerou dokáží vyhovět, takže sdílení společného pokoje je bez problémů, a nejstarší si holt hnije ve svém doupěti a k úklidu ho občas přiměje jeho přítelkyně
Prostě každé dítě je jiné, leč všechny asi musejí projít bezúklidovým obdobím.