Přidat odpověď

Jasně, rodič je ten, kdo by měl určovat hranice. Nedovolovat osmiletým koukat na stupidity typu Vila vyvolených a podobně. Jenže... sama jsem si naivně myslela, že přece "už lidé vědí", co je blbě, a povedou děti rozumným způsobem. Jo, jenže pak zjistíš, že jsi na to podle všeho sama (všechny děti ve třídě se dívají, jen já nemůžu) - a pak je hodně těžké argumentovat, proč všichni můžou a on nesmí. Je fakt, že i to musím brát s rezervou. Za prvé, syn je aspík, a přišli jsme na to hodně dlouho, takže do té doby jsme prostě vychovávali oficiálně zdravé dítě; tím pádem, bohužel , došlo k tomu, že přes moji úpěnlivou snahu vychovat ZDRAVĚ sebevědomé dítě, je syn nejistý a nesebevědomý. Kdyby BYL zdravě sebevědomý, asi by chápal mé odlišné požadavky jinak. Za druhé, až později jsem zjistila, že to synovo "všichni" taky může znamenat "jeden kluk, ten, co se mu chci vyrovnat" .