Přidat názor k článku Bolí to, ale život jde dál

Radost ze dvou čárek (na mimi jsme čekali víc než rok), smutek a pocit prázdna. Na posledním UTZ byla vidět srdeční akce, vše v pořádku. Pak najednou špinění, na UTZ nic... revize a přemílání myšlenek proč se to stalo. Taky jsem tehdy hledala informace na netu a zjistila, že nejsme zdaleka jediní. Příroda si často pomáhá v takhle časném stádiu těhotenství sama. Tehdy jsme si říkala... "hmmm, dobrý, a co dál, vyjde to příště? A kdy bude vůbec příště?" Vyšlo. Hned po 4 měsících. Vše proběhlo bez potíží a naše zlatíčko Eli má rok a půl. Na první mimi sice často vzpomínám, jaké by asi bylo, byl by to chlapec nebo děvče, co už by dneska umělo (mělo by dva roky)... ale už to tolik nebolí. Tak nějak mě srovnalo vědomí, že kdyby se narodilo první mimi, nenarodila by se Eli. Příroda to rozhodla, nám nezbývá, než její rozhodnutí respektovat.
Hlavu vzhůru, vydržte, přebolí to. Nejhorší pro mě bylo těch 6 týdnů, mám dojem, že i hormony vykonaly své. :-/ Pak už to bylo lepší. Přeji hodně síly a až se na těhu testu zase objeví dvě čárky (a ony se objeví), přeji pohodové těhotenství