Petro, možná z tvého pohledu ano, ale těžko soudit. Zamlklý potrat mám taky za sebou a je pravda, že s odstupem pár let to hodnotím jako prakticky nevýznamnou epizodu, rozhodně nemám tendence přemýšlet o tom "možném" dítěti jako o "andílkovi" nebo něco takového, případně mu dávat jména, jak se někdy děje. Prostě se nezadařilo a hotovo, povedlo se příště. Ale je pravda, že mi to tenkrát psychiku docela rozhodilo, i hormony v tom určitě pracují. Ale určitě se to vůbec nedá srovnat třeba s takovou tragickou událostí, jako je narození mrtvého děťátka nebo vůbec se smrtí dítěte.
Předchozí