Máme dva kluky 9 a 10 let a taky obývají společně pokoj, resp. dva minipidi pokoje, v jednom mají ložnici a ve druhém pracovnu - tak to chtěli. Ty neustálé dohady - to není moje, to já uklízet nebudu - mi už nejednou navodily myšlenku, že je jednoho dne přestěhuju ve spánku a ty pokoje jim oddělím, na druhou stranu mi přijde líto, protože večer před spaním jsou největší kámoši a jsou rádi, že jsou spolu, přestože přes den skrze věčné hádky čekám, jestli jim ublížím já, nebo to zvládnou sami.
Boj s nepořádkem u nás probíhá naprosto stejně, nejsem schopna zajistit, aby se mezi časopisama neválely špinavé ponožky a radši tam moc nechodím, bo bych se zaručeně pokaždé rozčílila. Někdy přece jen je potřeba do pokoje vkročit - třeba když jeden z nich vyjímečně potřebuje pomoct s úkolem. Ovšem halda bordelu na stole, na haldě položený sešit, do kterého syn píše úkol ve stoje, protože na židli je taky hromada věcí, mě zaručeně zase přinutí k ústupu.
Největší problém vidím v tom, že když už je dotlačím k úklidu a úklid po velkém vypětí sil proběhne, s naprostou jistotou to v pokojích za hodinu vypadá naprosto stejně jako před úklidem. Tak má to vůbec cenu se nervovat?
Jo a koše mají v pokojíčku dva, každý pod svým pracovním stolem a vynáší si každý svůj
))