Přidat odpověď

Tak jestli už patnáct let pracuje a je soběstačný, tak zatím ani ne měsíční výpadek považuju za úplně normální a není důvod se zatím znepokojovat. Přijde mi naprosto v pořádku, když se dospělí lidé v těžké životní situaci (a to vyhození po patnácti letech z práce je), na čas uchýlí k příbuzným.

Já bych se ho slušně zeptala, zda hledá práci a řekla mu, že rodiče jsou starší, už péči o něj nezvládají, a že by bylo lepší, kdyby spíš on pomohl jim. Chlapi si tohle třeba ani neuvědomí, považují maminčin servis za samozřejmý. Obzvlášť pokud to maminka dělala bez řečí patnáct let. A dál bych z něj zkusila vytáhnout (nemohl by to třeba zkusit tvůj manžel/jiný chlap v rodině někde na pivu), jak to prožívá on. Třeba je z toho nešťastnější, než si myslíš, prožívá těžké chvíle. Chlapi ty emoce tak neumí dát najevo. Lidi se při ztrátě práce dostávají do depresí.

Zpozorněla bych v případě, kdyby začal víc pít, utrácet větší sumy peněz, apod. Nebo kdyby práci nehledal déle než tři měsíce.

Co se týče toho, jak se k rodičům chová - to tu nikdo nemůžeme okomentovat. Ale napadlo mě, jestli na to třeba nejsi trochu citlivá, zkus se zeptat dalších členů rodiny, jak to vnímají. Třeba budeš překvapená.