Přidat odpověď

Crowko, separační úzkost vidím do jisté míry jako pozitivum. Nejhorší mi připadá, když to to dítě vzdá a začne být k tomuto jaksi otupělé (dospělí tomu pak říkají, že je společenské a cizích lidí se nebojí).

K tvé otázce: nejsem si jistá, jestli jsem to dobře pochopila. Já, pokud se dobře pamatuju, tak jsem se v porodnici dětských sester skoro na nic neptala. U prvního porodu jsem byla tak převálcovaná systémem, že už jsem se bála ptát, abych si je proti sobě nepopudila a nedrželi nás v porodnici za trest delší dobu (tak se chovala většina, nejen já). U druhého porodu jsem už byla dostatečně znalá, takže jsem žádné informace nepotřebovala a nechala je "ať si pindaj".

Dnes bych ráda věděla, proč mojí dceru ihned po rozdýchání ambuvakem museli nutně osprchovat, zvážit a změřit a pak teprve šla do inkubátoru? Proč v tom inkubátoru byla až do ranní vizity (narodila se v 17 h.) a na pokoj jsem jí dostala ještě později, ačkoli AS bylo 4-8-10, tj, vzpamatovala se velmi rychle? Proč mi ji na kojení nosily nakrmenou? Proč potřebuje novorozenec černý čaj? Proč je potřeba novorozence denně drhnout mýdlem, jako by skládal uhlí?
Po zkušenosti s druhým dítětem bych ráda věděla: Proč mi dětská sestra při porodu koukala mezi nohy při fázi tlačení? Proč jsou novorozenci na novorozeneckém oddělení sami po celou dobu, kdy je sestra na sále u porodu, rp. proč o tom jejich matky nevědí a domnívají se, že je jejich dítě i přes noc pod dozorem? Našlo by se toho ještě dost, ale v tuto hodinu mi to moc nespíná.