Přidat názor k článku Básničková komunikace

Jéééé, já jsem si s mým mužem taky dopisovala... z podobného důvodu jako Klára. Strašně mě naštval a já věděla, že jak přijde domů, tak bych mu to napálila - ve vzteku a zlosti. A věděla jsem, že on by v podobném vzteku a zlosti reagoval a že tím by se společná domluva značně ztížila. A že ten vztek a zloba do partnerství nepatří. Napsala jsem mu e-mail do práce - při psaní se nestane, že by člověku jen tak "něco ulítlo" - a on měl čas můj návrh "strávit", než dorazil domů. Pak jsme si dokázali v klidu sednout a situaci probrat a najít řešení vyhovující oboum stranám.

Také nechápu, proč by pracující a vydělávající muž nemohl doma "pomáhat" alespoň tím, že bude respektovat nějaká pravidla (mimochodem - lógr do dřezu byl u nás doma kdysi taky tabu - odpad měl špatný sklon a tak se i pitomým lógrem ucpával) a NEPŘIDĚLÁVAT práci. Opravdu nevím, proč by manželka měla být "služka", která bude mlčky a věrně páníčkovi za zadkem sbírat co on utrousí.

Lído
absolutně nesouhlasím s tím, že by si lidé nemohli dělat legraci z autorit. Naopak - zdravá a přirozená autorita to přežije bez úhony. Pochmurnou přísnost a zapšklost potřebuje jen člověk nejistý.
Možná máte doma trochu jiný způsob žertování, třeba ti tohle nepřijde vtipné, nebo třeba víš, že TVÉMU muži by zrovna tohle ublížilo. To ale neznamená, že to v jiné rodině nemůže fungovat.