Přidat názor k článku Děti jsou zapálené pochodně, které vrháme na střechu světa

Dnes jsem si na Tvem blogu precetl tu nikde jinde nepublikovanou povidku a napadlo mne, co cloveka vede k tomu napsat neco podobneho. Zrovna takovy pocit jsem mel, kdyz jsem pred lety cetl Parfem. Na jednu stranu spolecensky neprijatelne, naturalisticke, na druhou stranu neodolatelne. Musim priznat, ze pri cteni Tve povidky jsem mel smisene pocity, skoro jsem se az stydel... Presto to to na me nakoned pusobilo poeticky. Ja vim, ze to byl nejspis zamer, ale jen jsem chtel vyjadrit, ze talent mas teda urctite...