Přidat názor k článku Děti jsou zapálené pochodně, které vrháme na střechu světa

No, jak kdy... dala bych sem tematickou ukázku z Dítěte, ale není to tu tak trochu křesťanský? No, snad to přežijete.

Alke stojí nad Ervinem nahá. Je útlá a její boky jsou tak úzké, že se Ervin diví tomu, že porodila dítě, hrotité prsy mladé dívky a k tomu ochraptělý hlas někoho, kdo často a dlouho křičí.
„Už víš, co chci?“
Ervin vrtí hlavou, žaludek stažený.
Čarodějka si k němu klekne a usměje se drobným zlým úsměvem.
„Ale víš. A neboj, nepotřebuješ ani chtít, umím chtít i za tebe.“
Malé pevné ruce mu rozšněrují poklopec, a pak žena zasyčí zaklínadlo. Ano, nepotřebuju ani chtít, pomyslí si Ervin, když ho sevře pevný žhavý prstenec Alčina lůna. Kousne se do rtu, až mu vytryskne krev, žena mu zaryje nehty do ramen, zhoupne se… rytmický pohyb mu žene krev žilami, je těžké být chladný, nehybný a daleko, když mu do uší bije rychlý Alčin dech, její touha se do něj vlévá, cítí na tváři její dech, její pot, slabounce páchnoucí pižmem a poprvé si uvědomí, jak je Alke drobná a lehká. Poslední hráz padne a jeho tělo se podvolí jejímu rytmu.

Romantika, ne? Jo, odehrává se to v žaláři a on je svázanej :)