Opět: souhlasím
Nevyloučit moderní techniku ze života dítěte, jen ji používat účelně. Myslím, že už je celkem standard, že si 2-leté dítě samo pouští CD, mají vztah k technice kolem nás přirozený. V mnohém už teď předčí své prarodiče (krom zkušeností)
Ačkoliv.. čím víc nad tím přemýšlím, tím víc pochybuji.
Vy i Tragika máte starší děti, takže tohle bude možná poznámka pro Vás:
Měla jsem to štěstí a pokrokového tatínka, co prvni počítač přivezl kolem roku 1984, mně bylo asi 8. Tehdy me spis NUTIL sedet pred pocitacem (brasku ne, ten byl a vzdycky zustal pristupnejsi novym vecem..). Delali jsme vsechno mozne, velmi primitivni na dnesni pomery, programovali, hrali primitivni hry (hada co se honi za ocaskem, princeznu co rozdava pusinky..). Nejvetsi uspech mel program na mluveni, anglicky. Snazili jsem se ho naucit cesky. Bylo to skvele a ted mi dochazi, ze jsem mnohem snadneji pochopili i anglickou vyslovnost, kdyz jsme se snazili donutit vyslovit ho anglictinu cesky. Nanynka sla do zeli. Divne, nektere blbosti cloveku opravdu ulpi v pameti.
Jenze proc to pisu. Snazila jsem se vnutit do nazoru, ze pocitac neni dulezity a je potreba brat ho na vedomi, nevylucovat ho ze zivota ale neprehanet to s nim. Delat s nim uzitecne veci.
Jenze zpetne zjistuju, ze i ty hlouposti, co jsme s nim delali, mely smysl a hodne nas naucily. A hlavne v nasem pristupu k pocitacum nikdy nebyl strach a obava, co muzeme pokazit, spis jen vedomi, ze nam v mnohem muze pomoct, ze je to zabava. Meli jsme oba ohromnou výhodu před vrstevníky, i před staršími generacemi, které v době, kdy pak nastoupil počítač masově, začínaly pracovat s počítačem se strachem a mnohdy si pak už nikdy nedokázaly osvojit ani základní pravidla pro používání počítače. (Nefunguje mi počítač - no, víš, občas ho musíš i zapnout.. to není fikce)
Braska sice cast puberty "prostrilel", nicmene vyrostl z toho a ziskany postreh a rychlost mu zustali..
Patrili jsme k prvnim, co se seznamili s internetem, netmeeting, icq a jine komunikacni nastroje jsme pouzivali uz pred 15 lety.
Oba jsme dosahli ve svem povolani pomerne velmi zajimave pozice a pocitac je nedilnou soucasti nasich zivotu. Nejsou z nas gambleri, ani socialne izolovani jedinci.
Ale taky jsme mozna jenom meli stesti. :-D A kazdopadne skvele rodice.
No nic. Takova mala uvaha a sonda do zivota.