Přidat odpověď

přesně - takovejhle "kolovrátek" je moje máma. Jakmile se jen zmíním o nějakých nesnázích při výchově či zvládání domácnosti (ani se neodvažuju použít tak silné slovo jako je "problém"), tak spustí lavinu slov co všechno zvládala ona, a jak STRAŠNÉ dítě jsem přitom byla já sama. Ta to teda zase přikrašluje na druhou stranu. Při první dceři jsem to nemohla ustát, myslela jsem že se dočkám pochopení a poplácání po rameni a ono vždycky tohle, jednou jsem jí teda v afektu řekla že se divím že mě neumlátila nebo neprodala cikánům když jsem byla tak nemožné dítě.... pak na chvíli přestala. Teď už to pouštím zrovna z ucha ven.
Tchyně kupodivu ani nebásní, naopak celkem realisticky si vzpomíná kde co kluci vyvedli a jak jí to tenkrát bralo, co by dneska dělala jinak atd. Zato když je s mými dětmi, kolikrát žasnu jak se rozplývá i když se chovají celkem jako malí hadi.... když jsou u ní tak je vždycky všechno dobrý - dle jejího hlášení - a pak se dozvím že dcera třeba v noci tak brečela jak se vztekla až se pozvracela poněvadž babi jí ukázala proutek aby už toho vztekání nechala. Ale ráno když pro ně přijedu tak řekne "byli zlatý".... jsem ráda že je zvládne a že jí to nevadí, jen by mi to mohla doříct celý.