Přidat odpověď

Libiku,

díky,

a ještě bych dodala, že to s tou péčí babiček to zase nebylo tak jednoduché. Naše matky rodily dřív a co ze svého dětství pamatuju, babička v důchodu byla raritka. Zapojení ale bylo obvykle holou nezbytností, aby některé věci vůbec šlo zvládat.

Když má matka v mém půl roce musela do práce (jinak by se neuživili :-( ), skončila jsem místo plánovaných jeslí u babičky (byla jsem tahem nemocná, v jeslích to nešlo). Babička, která bydlela v jiném městě, mě brala s sebou do práce (pracovala v dětském domově) a střídala si směny seč mohla, aby se o mě mohly postarat na střídačku s tetou. Naši mě viděli na víkendy a opravdu je to nijak netěšilo, že se stará někdo jiný. Ve dvou letech jsem pak už naštěstí jesle "dala".

S těmi odpoledny častěji s babičkami a tatínky doma to zase bylo vykoupené vstáváním v nekřesťanské hodiny. Rodiče chodili na šest, ani nedojížděli extra daleko, školka otvírala 5:15 a já tam byla jedna z prvních, domů v 15:15 sice, ale pak nákupy a tak...
Ještě u mojí sestry, která je o hodně mladší než já, byla těžká vymoženost, že měla máma posunutou pracovní dobu o celou úžasnou půlhodinu, takže sestra chodila do školky až na 5:45! (Celá rodina jsme sovy)

Taky často volně směšujete vzpomínky na péči o starší, víceméně soběstačné školkové či školní děti, s požadavky na babičky, aby se staraly o naše v dnešní době ještě plenková, značně nesoběstačná batolata, o které je navíc třeba pečovat úplně jinak, než to dělaly naše mámy.

A mnohé z nás jsme si "užily" volna, cestování atd. před dětmi. Naše mámy ne, takže vyčítat jim, že si užívají později, mi přijde ujeté.