Moje babička byla žena v domácnosti. Matka se vrátila do práce, když mi byl rok a vídala jsem ji velmi sporadicky. Materiální nouzí jsme netrpěli. V tom, co píše Libik je sice kus pravdy, ale nedá se to zevšeobecňovat. Vždycky byly výjimky.
Matka mi sice nepředhazuje, kdy kdo co dělal (nočník, dudlík, mluvení, chození), ale dost často krafe něco o tom, jak se synovi "nevěnuju". Ona měla babičku o patro níž v baráku a odložila mne tam velmi záhy, takže to, co má tím věnováním na mysli TAKY nedělala. Jen to už trochu pozapoměla.