Přidat odpověď

Dcera se mi narodila ke konci vysoké. Prvního půl roku jsem absolutně nestíhala, užívala jsem si miminko a šla jsem jen asi na dvě zkoušky. V průběhu dalšího roku se to nějak usadilo a úspěšně jsem odinženýrovala. Můj starší bratr se taky narodil, když byla máti na vysoké. Ale moje máti ten první půlrok zvládala daleko líp. Týden po porodu začalo zkouškové období a ona udělala šest zkoušek. Pořád mi přehazovala, když jsem se trápila s měsíčním ubrečeným nespavým miminkem, že jsem neschopná, že tu školu nestíhám.

Jaksi už neviděla, že ona měla v sousedství tchýni v důchodu, která se starala o bráchu celé dopoledne a můj tatínek přišel vždy v 14:15 z práce a do osmi večer byl venku s bratrem v kočárku. Tatínek večer koupal, uspával a o víkendu v noci i vstával. Navíc máti dala půlročního bratra babičce a jela na tři měsíce na stáž do zahraničí, kde si napsala diplomku.

Já jsem malo za svobodna, sice jsem žila s jejím otcem, ale ten o ni nejevil žádný zájem, natožpak, aby mě s ní pomohl. Babičky pracují a obě bydlí 200km daleko. Měla jsem miminko na krku pořád. Navíc jsem na rozdíl od mé máti kojila, takže to ani jinak moc nešlo. No a dělala jsem nejspíš i náročnější skolu než má matka. Díky tomu všemu jsem tu školu zpočátku špatně stíhala.

Pro moji máti jsme ale byly ve stejné situaci, ze které ona vycházela vítězně a já jako neschopný blbeček.