Přidat názor k článku Trocha smutku

Vím o čem mluvíš. Můj příběh je podobný. Mám dnes již 4letého syna, který mi dává sílu vše ustát, a před 3 měsíci jsem v 21týdnu po špatné genetice rodila chlapečka, na kterého jsme se všichni těšili. I můj malý synek mi už hladil a poslouchal mé rostoucí bříško. Nejde na to zapomenout. Myslela jsem, že jsem se už z toho dostala, ale čím víc se blíží to datum, kdy jsem měla plánovaný porod, je mi více smutno. Chci určitě ještě 1 dítě a věřím, že tentokrát to vyjde. I vám všem holky, které jste si to zažily držím pěsti.