Přidat odpověď

Jelikož jsme studovali stejnou vysokou školu, on už byl o dva ročníky výš, tak jsem se ho vyptávala ). Někdy jsme se učili zaráz. Je pravda, že dceři už byly dva roky a byla hrozně hodná. Nejhorší to bylo asi když malému byl rok, to jsem fakt musela na víkendy odcházet pryč. Večer jsem se toho moc taky nenaučila, protože jsem byla KO. Ale třeba v prvním ročníku jsem byla ještě na RD, přijela mamka, já šla do školy, manžel přišel dřív z práce, vystřídal mamku a já přišla večer. Seminárky, přípravu a pak učení na zkoušky jsem prostě musela nějak zvládnout. Před větší zkouškou si malou vzali na týden naši. Před státnicemi (to jsem byla opět na RD s druhým), tak si vzali na týden oba ). Někdy jsem se učila za kočárkem, na hřišti, ve sparu v restauraci, prostě všude, kde se dalo. Teď začala studovat kamarádka bakaláře. Celá obživla . Ono to člověku přijde náročný, přijdou chvíle, kdy si řekne, že toho nechá, že to nemůže nikdy zvládnout, že chce mít volno, ale v podstatě přijde na jiné myšlenky než když je pořád doma. A dítěti se člověk asi věnuje intenzivnějši ve volných chvílích. Prostě jsem si syna užívala.