Monty, budiž vám slabou útěchou, že jsem se při čtení válela smíchy jako už dlouho ne :-))))) Ne že bych vám to přála, a taky jen tiše trnu, kdy to popadne moje mládě :-))))) Zatím nekouš, ale kopance na solar při přebalování zvládá s bravurou profíka ve wrestlingu :-)))))
A teď vážně: nepřejde to samo? Nezkouší si svoji sílu (bez postranních úmyslů) jako koneckonců všechna mláďata? Matně si vzpomínám, že jsem coby tříletá rajtovala po tátovi, rvala mu chlupy z hrudníku a strašně se mi líbily jeho obličeje a skřeky, které přitom vydával... věděla jsem, že se mu to nelíbí, ale radost z reakce byla prostě silnější :o)
Předchozí