Přidat názor k článku Markýz de Sade junior

Holky, dík za povzbuzení. :o)
V pondělí jsem se byla zeptat dětský doktorky, když jsem byla malýho přeobjednat na očkování, a ta mi řekla, že na psychologa je ještě brzo, to až po dvou letech. A že kdyby nic nepomohlo, máme zkusit proutek a vždycky ho jemně švihnout... do toho se mi vůbec nechce, i když mi to radí i babička, který to kdysi blahé paměti doporučila "sousedka kovářka", když měla moje máti v dětství záchvaty vzteku. :o(
Ono je docela blbý, že činnosti, který ho SKUTEČNĚ baví má z 99% zakázaný, takže ho moc nejde trestat jejich zákazem. Navíc je vcelku splachovací - měl třeba takovou knížku o autech, která ho hrozně bavila, ale když potřetí roztrhnul list, vzali jsme mu jí a on do dvou dnů na auta zapomněl. Nebo možná nezapomněl, ale přece se nebude doprošovat. Je docela dost sebestřednej a arogantní, dětem sice neubližuje, ale automaticky počítá s tím, že ho všechny budou respektovat jako "vůdce smečky" a nedá jim naprosto šanci. ON si chce hrát s nějakým autíčkem, tak si ho prostě vezme a konec. Je mu jedno, čí je nebo že si s ním hraje někdo jinej. Chová se jako král k podannejm. Doma taky. Prostě ON něco chce a je mu šumafuk, co na to rodiče.
Možná je to blbý přirovnání, ale připomíná mi mého prvního psa, který byl jako štěňátko strašně roztomilej a protože ho všichni obdivovali, začal se chovat jako pán. Urážel se, nekomunikoval s náma, jakmile někdo dával najevo nevoli, kamarádil se jen s tím, kdo mu podkuřoval. Syn je taky takový sladký dítě, každýho si získá a všichni jsou z něj "hotoví", zvlášť když je jediný malý dítě v rodině...