Přidat odpověď

Jo, bylo to na tebe. Rozumím ti, moje děti byly v inkubátoru a na JIP beze mě, taky mě to mrzí. Já byla v narkóze, naštěstí (pro mě) byl na JIPce tak skvělý personál (po setkání s gyndry opravdový balzám, myslela jsem si, že jsem mrtvá a někde v nebi ), dokonce jsem si říkala, jakou mají děti kliku, že takhle bych se o ně ve svém stavu postarat nedokázala. Jsem si naprosto jistá, že o děti bylo od začátku postaráno absolutně nejlíp, jak to u nás vůbec šlo (blesková rychlost vybavení, vyhlášené pracoviště, výjimečně kvalitní - a vzájemně spolupracující - tým, známá lékařka, informace až do postele), což mi moc pomáhá věřit, že to pro nás zase takový problém nebude. Ale občas si říkám "co kdyby" a zazlívám to gyndrům, kterým moc nevěřím v záležitosti jejich rozhodnutí o nutnosti akutní sekce. I kdyby bylo náhodou správné, zdůvodnit to teda neuměli.