Přidat odpověď

Jano, mám kolem sebe většinovou společnost, která reaguje tak, jak popisuješ sama a jakou máš zkušenost. Ono za tou agresí a nepochopením a obhajobou správnosti separace může být skryto obrovské množštví pocitů, velmi nepříjemných, z uvědomění si, že jsem přišla o tak krásnou chvíli se svým dítětem např. a proto je přeci v první chvíli snadnější obhajovat svou volbu, i když vnitřně cítím, že nebyla správná. To je přirozená obrana každého člověka, to je jedna z prvních obran - ta agrese a nepochopení, nak terou narazíš a je na Tobě, jestli se přes ni dokážeš dostat a přimět ty, kteří se brání, aby vycítili, že to zklamání není natolik ohrožující. Až po té, co si uvědomíme, že něco bylo špatně, můžeme s tím něco udělat. Dokud budeme patologii obhajovat jako normu, nikdy s tím nic nemůžeme udělat.