Jak jsem zhlédla název článku, hned jsem ho otevřela a nelituji, rozesmálas mě, moc pěkně napsané! Učitelka v plavání měla stejný dotaz na domácí násilí a to pěkně před všemi dalšími účastnicemi neboť mé tělo připomíná týraného bojového čokla. Stále doufám, že to mého téměř ročního synka přejde, ale jak tady čtu i další komentáře, má se to tedy stupňovat???!!!! Mám tříletého synovce a ten své kopance do lýtek dospělých a trhání vlasů komentuje slovy: Mám ladost! (A to má prosím staršího bráchu).
A teď jeden můj úlet, za který se dodnes stydím, při jednom obzvláště bolestivém kousanci jsem se neovládla a kousla malýho do ručičky. Hrozně brečel, ale za minutu o tom nevěděl a kouše si vesele dál. Holt, musíme vydržet...
Předchozí