Přidat názor k článku Markýz de Sade junior

No já nevím - kousnout dítě zpět - tím mu naznačujete, že kousání je "normální" způsob komunikace mezi lidmi. Pokud se rozpláčete, tak samozřejmě, že to bude dělat dál - zjistí, že nějkým svým činem (kousnutí) vyvolá předvídatelnou rekaci rodiče (pláč, výkřik bolesti) a bude to zkoušet znovu a znovu - protože tím se jeho svět pro něj stane přehlednější a srozumitelnější.

Náš Tom začal kousat v době nemoci - myslím, že to bylo ze zoufalství - máma ho chovala a stejně mu bylo špatně (zánět oušek je určitě hodně bolestivý). Občas se mu to ještě pořád stane - obvykle když je hodně rozladěný (unavený), protivný a neví už coby, tak se najednou přijde přitulit a při tom kousne. Ne, že bych občas bolestí nevykvikla, nebo že by mi nevytryskly slzy, ale prostě ho odtáhnu, řeknu "ne", nebo ho klepnu prstem přes nos nebo něco takového. On je ještě malý a rozzlobenou mamku moc často nevídá, takže to docela funguje, i když se zlobím třeba jen pár vteřin (protože vím, že mě nekousnul proto, že by mi chtěl ublížit - jen z nějaké svojí frustrace).

Těžko se mi radí co se staršími dětmi, když sama zkušenost nemám - ale určitě bych zvolila nějaký způsob, z kterého pochopí, že tohle se nedělá. Krátce vynadat, odnést do jiné místnosti a bez ohlédnutí odejít - dát najevo "tohle nechci a tebe taky nechci, dokud to děláš". Nenechat se vytočit (ječící a poskakující rodič je docela dobrý divadlo :-)) a být konzistentní... jakmile to člověk jednou vezme s humorem, bude to dítě považovat jako signál k nějaké legraci.