Přidat názor k článku Petruška

Ahoj Mílo,
moc pěkný článek. Jde z něj cítít láska, energie, porozumění, rozum, nezištnost. Byla jsem jako studentka na praxi v kojeňáku i v dětském domově. A co si budeme říkat, sebelepší vedení a personál rodinu nenahradí. Jsem moc ráda za lidi, jako jste vy dva s manželem, kteří se rozhodnou svůj domov těm koťátkům poskytnout. A je to úkol nelehký. Obdivuji tvoji energii, s jakou si se vrhla do vyvoření zázemí pro Petrušku a jak na celou situaci nahlížíš, zjišťuješ si informace atd. Je také dobře, že o tom takhle píšeš, protože je to naděje i pro ostatní, kteří s postiženým svých dětí bojují, že se dá dostat ještě o kousek a kousek dál. My jsme měli v rodině downíka a díky babiččině energii a péči dokázala mnoho věcí, ve které z počátlu nikdo nevěřil.
Vaší rodince přeju moc a moc štěstí..