Přidat odpověď

Souhlas se Stanou

Zatim mam za sebou pouze jeden porod, vzpominky jen ty nejlepsi, vse postupovalo velmi dobre, inf.oxytocinu budiz pochvalena, nedostala jsem se nastesti ani na moment do takoveho stavu, ze bych si rikala, ze to nepreziju, nemela jsem casto popisovane "zastrene" vedomi a vnimani. To se mi to mluvi, kdyz se u me nedostavily krizove bolesti, stale jsem cekala, az zacnou a nic ...
Diky tomu jsem si to neuveritelne uzila, pokud se to da tak rici, bez bolesti to rozhodne nebylo, ale asi nejvetsi zazitek byl, samozrejme krome samotneho narozeni naseho pokladu, sila kontrakci a jejich prubeh, naprosto me ohromilo, jakou ohromnou silu muze moje telicko nezavisle na me vuli vyvijet, ta sila, frekvence a prubeh!
Dost jsem si o porodech nacetla, abych nebyla za blbecka, ale az v akci jsem napriklad "zjistila", ze ve 2.dobe pri tlaceni vlastne tlacime s kontrakci, ktera nam mocne pomaha, jen je potreba vycihnout ten spravny okamzik a "obout" se do toho az v okamziku vrcholu kontrakce, to je nejefektivnejsi a nejmin devastacni, samozrejme zaklad je sehrat se s PA, ta moje me navigovala perfektne.
Jeste jedna vec mi nebyla moc jasna, jak nektere kamosky sugestivne licily, jak jim malem vsechen personal na odd. skakal po brise, trochu me ta predstava desila, u me se teda zadne "skakani" po brise nekonalo, sestricka mi vahou tela a tlakem predlokti vytlacovala dite smerem dopredu dolu, rozdrceni hrudniku, zhmozdeni plic ani jater rozhodne nehrozilo

Jak nekdo uz psal, chce to trochu drzosti, odvahy, bojovne srdce!